Zprávy

Každý den pracujeme a pracujeme. Budeme se cítit unavení a někdy se budeme cítit zmatení ze života. Zde jsme tedy shromáždili několik krásných článků z internetu, o které se s vámi podělíme.

Článek 1. Chopte se dne a žijte přítomností

Jste někdo, kdo často říká následující fráze? „Za minutu“, „Udělám to později“ nebo „Udělám to zítra“.

Pokud ano, okamžitě je odstraňte ze svého slovníku a chopte se dne! Proč? Protože nikdy nevíme, kolik času nám zbývá — a je důležité, abychom ho využili každý kousek!

Vaše děti jsou miminka a mladí jen na okamžik! Foťte! Dělejte videa! Lehněte si na zem a hrajte si s nimi! Vyhněte se říkat „Ne“, „Jakmile skončím“ nebo jakémukoli jinému zpoždění.

Buďte dobrým přítelem! Provádějte návštěvy! Volejte! Posílejte karty! Nabídněte pomoc! A nezapomeňte dát svým přátelům vědět, jak moc pro vás znamenají!

Buďte tím nejlepším synem nebo dcerou, jakého můžete! Stejně jako se svými přáteli – oslovte, kdykoli je to možné! Dejte svým rodičům vědět, jak moc je máte rádi!

Staňte se skvělým majitelem domácího mazlíčka! Ujistěte se, že jim věnujete hodně pozornosti a projevujte jim hodně lásky!

A v neposlední řadě — pusťte negativitu! Neztrácejte ani vteřinu nenávistnými nebo negativními pocity! Nechte to všechno jít a žijte okamžikem – ne minulostí! Ujistěte se, že žijte každou sekundu, jako by byla vaše poslední!

Článek 2. Západ slunce

Loni v listopadu jsme jednoho dne zažili pozoruhodný západ slunce.

Šel jsem po louce, pramene malého potůčku, když slunce těsně před západem po chladném šedém dni dosáhlo čisté vrstvy na obzoru. Nejjemnější a nejjasnější večerní slunce dopadalo na suchou trávu, na větve stromů na protějším obzoru a na listy keřových dubů na stráni, zatímco naše stíny se táhly dlouho nad loukou k východu, jako bychom byli jen zrnka v jejích paprscích. Byl to tak krásný pohled, jaký jsme si před chvílí ani nedokázali představit, a vzduch byl tak teplý a klidný, že nebylo potřeba nic, aby se na té louce stal ráj.

Slunce zapadlo na té vysloužilé louce, kde nebyl vidět žádný dům, se vší slávou a nádherou, kterou oplývalo městy, jako nikdy předtím. Byl tam jen osamělý jestřáb bahenní s křídly pozlacenými zlatým světlem. Ze své kajuty vyhlédl poustevník a močálem se vinul malý potůček s černými žilkami. Když jsme se procházeli v tom čistém a zářivém světle pozlacujícím uschlou trávu a listí, myslel jsem si, že jsem se nikdy nekoupal v tak zlaté záplavě a už nikdy nebudu.

Takže přátelé, užívejte si každý den!